test

Škola a muzeum v areálu Karviná-Doly

Karviná-Doly, areál bývalého dolu Barbora
 | diplomová práce
 | vedoucí práce: Ing. arch. Klára Palánová, Ph.D.
 | 2020

 

...Po letech, po letech v mou rodnou ves

vrací mne života příval.
Můj krok, krok děvčete na prvý ples,
hořelo slunce, kos zpíval.

Ten starý kostel a ten černý les,
domky se pod strání hrbí,
pod brvou roztála vzpomínek rez,
na řece ty staré vrby!...

Petr Bezruč, Slezské písně

Zadáním diplomové práce je oblast Karviná-doly, která se nachází jihozápadně od dnešního centra města Karviná. V minulosti tomu však bylo jinak. Centrum města se totiž nacházelo v řešené oblasti. Tehdejší město Karvinná, založeno na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, se však bohužel díky rozsáhlé neohleduplné těžbě černého uhlí ve 20. století začalo vlivem poddolování propadat. Z tohoto důvodu se obyvatelé postupně stěhovali do dnešní lokality a většina objektů byla zbourána. Jedinou zachovanou připomínkou kdysi krásného prosperujícího města se stal kostel svatého Petra z Alkantary a dvojice souborů dnes už opuštěných dolů Barbora a Gabriela. Nejen tyto historické památky jsou však na tomto území zajímavé. Po vylidnění a nemožnosti výstavby po spoustu let se zde mohla dostat ke slovu příroda.

Vznikla zde oblast s bohatou biodiverzitou, kde se objevují i vzácné druhy fauny a flóry. Na propadlištích zapříčiněných důlní těžbou s objevily biotopy, kdysi zastavěná plocha se zalesnila a sečené trávníky se změnily v louky s náletovou zelení. První fáze návrhu se zabývá nalezením funkce pro tuto opuštěnou oblast, která by zde navrátila každodenní život i volnočasové aktivity, a to vše s ohledem na zmíněnou ekologickou stránku problematiky.

Návrh se snaží uchopit a myšlenkově dotvořit celý areál Karviná - Doly s následným zaměřením na jeden z rozvržených areálů s cílem využít smysluplně opuštěné Doly i prostranství mezi nimi, propojit existující areály a dát místu nové funkce s ohledem na přírodní bohatství. Historické budovy, které se v areálu nachází dosahují vysoké architektonické kvality. Tato kvalita odráží jejich původní funkci – reprezentativní obálka pro hornická technická zařízení. Návrh je kombinací regenerace i konzervace. Vnější konstrukce, která prošla nedávnou rekonstrukcí, je zachována a do budovy je dostavován systém konstrukcí, který zaplní budovu nejen ve svém podlaží, ale využívá i její výšku a je tak získán prostor pro expozice i jiné funkce a výhledy nejen do okolí, ale i neotřelé pohledy v rámci budovy. Celkový charakter nové zástavby, ať už ve vnitřním prostoru nebo vně, je odlišen od stávajících budov materiálem a zároveň se návrh snaží zachovat stejný charakter ve všech nových prvcích – plný objem a bílá barva tak na první pohled doplňují, avšak nepřehlušují stávající zástavbu. Fasády novostaveb těží z architektonických kompozičních principů okolní zástavby, zejména fasády kotelny. 
Návrh zástavby se koncentruje na nejbližší okolí kompresorovny a kotelny – objektů, které byly prohlášeny za památkově chráněné budovy. Objekt kompresorovny, který se vyznačuje svou architektonickou kvalitou, se mění na technické muzeum s orientací na místní historii a současnost. Zde také vzniká mimo jiné prostor pro kulturní akce a restaurace pro návštěvníky areálu.  Naproti muzea se bude nacházet budova střední uměleckoprůmyslové školy. Ta svým tvarem vychází z objektu kotelny, avšak její vstup se nachází na ose symetrie kompresorovny. Objekt kotelny je dle návrhu využíván jako tělocvična nejen pro studenty střední školy, ale v odpoledních hodinách i pro veřejnost. Mezi těmito hlavními budovami vznikne nízkopodlažní zástavba, která dotváří vnitroblok a doplňuje potřebné provozy pro funkci školy, jako je knihovna a jídelna, které mohou být obdobně jako tělocvična využívány i veřejností. 
Interiér školy se snaží zachovat genius loci celého areálu a navazuje na něj pomocí materiálů i konstrukčních prvků. Černý kov propojuje všechny objekty skrze interiér i exteriér. Bílá barva, zastoupena liaporbetonem, třídy provzdušňuje a pomáhá soustředěnosti i tvůrčí činnosti studentů. Pro zútulnění bylo použito ořechové dřevo, ze kterého je nábytek, dělicí příčky nebo podbití střechy stejně, jako je tomu i u historických objektů.