Karviná-Doly, areál bývalého dolu Barbora
| diplomová práce
| vedoucí práce: Ing. arch. Klára Palánová, Ph.D.
| 2020
...Po letech, po letech v mou rodnou ves
vrací mne života příval.
Můj krok, krok děvčete na prvý ples,
hořelo slunce, kos zpíval.
Ten starý kostel a ten černý les,
domky se pod strání hrbí,
pod brvou roztála vzpomínek rez,
na řece ty staré vrby!...
Petr Bezruč, Slezské písně
Zadáním diplomové práce je oblast Karviná-doly, která se nachází jihozápadně od dnešního centra města Karviná. V minulosti tomu však bylo jinak. Centrum města se totiž nacházelo v řešené oblasti. Tehdejší město Karvinná, založeno na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, se však bohužel díky rozsáhlé neohleduplné těžbě černého uhlí ve 20. století začalo vlivem poddolování propadat. Z tohoto důvodu se obyvatelé postupně stěhovali do dnešní lokality a většina objektů byla zbourána. Jedinou zachovanou připomínkou kdysi krásného prosperujícího města se stal kostel svatého Petra z Alkantary a dvojice souborů dnes už opuštěných dolů Barbora a Gabriela. Nejen tyto historické památky jsou však na tomto území zajímavé. Po vylidnění a nemožnosti výstavby po spoustu let se zde mohla dostat ke slovu příroda.
Vznikla zde oblast s bohatou biodiverzitou, kde se objevují i vzácné druhy fauny a flóry. Na propadlištích zapříčiněných důlní těžbou s objevily biotopy, kdysi zastavěná plocha se zalesnila a sečené trávníky se změnily v louky s náletovou zelení. První fáze návrhu se zabývá nalezením funkce pro tuto opuštěnou oblast, která by zde navrátila každodenní život i volnočasové aktivity, a to vše s ohledem na zmíněnou ekologickou stránku problematiky.
Návrh zástavby se koncentruje na nejbližší okolí kompresorovny a kotelny – objektů, které byly prohlášeny za památkově chráněné budovy. Objekt kompresorovny, který se vyznačuje svou architektonickou kvalitou, se mění na technické muzeum s orientací na místní historii a současnost. Zde také vzniká mimo jiné prostor pro kulturní akce a restaurace pro návštěvníky areálu. Naproti muzea se bude nacházet budova střední uměleckoprůmyslové školy. Ta svým tvarem vychází z objektu kotelny, avšak její vstup se nachází na ose symetrie kompresorovny. Objekt kotelny je dle návrhu využíván jako tělocvična nejen pro studenty střední školy, ale v odpoledních hodinách i pro veřejnost. Mezi těmito hlavními budovami vznikne nízkopodlažní zástavba, která dotváří vnitroblok a doplňuje potřebné provozy pro funkci školy, jako je knihovna a jídelna, které mohou být obdobně jako tělocvična využívány i veřejností.
Interiér školy se snaží zachovat genius loci celého areálu a navazuje na něj pomocí materiálů i konstrukčních prvků. Černý kov propojuje všechny objekty skrze interiér i exteriér. Bílá barva, zastoupena liaporbetonem, třídy provzdušňuje a pomáhá soustředěnosti i tvůrčí činnosti studentů. Pro zútulnění bylo použito ořechové dřevo, ze kterého je nábytek, dělicí příčky nebo podbití střechy stejně, jako je tomu i u historických objektů.